kriz tNejstarší zachovalou památkou naší obce je smírčí kříž z roku 1595. Původně stával při tehdejší cestě z Pohořelic do Hrušovan. Kvůli těžbě písku byl několikrát přesunut. Je to přechodný typ mezi křížem a křížovým kamenem s latinským křížem a šestiřádkovým nápisem.

Komu postavili náhrobní kámen v roce 1595 v trati zvané Brlohy, není známo. Mohl to být velitel vojenské skupiny ze Slezska. V době, kdy vzrůstaly útoky a nájezdy Turků, Tatarů a Uhrů na naše území a naši lidé nebyli schopni ubránit hranice, najímali tehdejší vládcové na Moravě vycvičené vojenské skupiny ze Slezska jako žoldnéře, kteří byli umísťováni na tehdejších hranicích a měli za úkol bránit hranice proti loupeživým nájezdům nepřítele na Moravu. Velitel některé žoldnéřské skupiny, podle vyrytého jména na kameni –

                       

Rytíř Hans REWBAW z TAEMITZ

mohl být při některém střetnutí s Turky na hranicích raněn, nebo onemocněl a jeho vojáci ho dopravovali domů do Slezska. U Hrušovan ale skonal. Že to byl významný člověk, svědčí to, že při těžbě písku nebyly v okolí náhrobku nalezeny žádné pozůstatky mrtvého. Jeho družina asi nebožtíka dopravila domů. Rodina nechala poté na místě smrti postavit náhrobek s nápisem.Toto jsou pouze dohady, jak vysvětlit původ náhrobku. Při těžbě písku byl kámen přemístěn mimo pískovnu.

Před mnoha lety se snažili hrušovanští občané L.Rotter a L.Uminský vyluštit nápis na kameni. Německý nápis zněl:

HANS REWBAV R. VON TAEMITZ      AM  ABEND  S.  MAT  THE  ANNO  DNI  MDXCV 

Český překlad:    HANS  REWBAV  R. (rytíř) z  TAEMITZ  VEČER  NA SV:  MATĚJE  (24.února)  LÉTA PÁNĚ 1595 (*)

Smírčí kříž je evidován v centrálním registru jihomoravského kraje, okresu Brno – venkov: Číslo: 1857

Rozměry: 99 x 50 x 25 cm

Popis: přechodný typ mezi křížem a křížovým kamenem s latinským křížem a šestiřádkovým nápisem.

V nemovitých kulturních památkách  je smírčí kříž evidován pod číslem 0719.

Smírčí kameny

Smírčí kříže a kameny  jsou svědkové z oblasti právního řádu, který bychom dnes označili jako trestní právo. To, o čem dnes rozhoduje soud, se kdysi řídilo docela jinými pravidly. Jeden a tentýž zločin mohl být posuzován různě. Šlo-li o mord či loupežné přepadení, snažili se pozůstalí často pachatele vypátrat a potrestat sami. Pokud bylo pátrání úspěšné, mohli spolu obě strany sepsat takzvanou smírčí smlouvu, v níž bylo zpravidla stanoveno, co musí pachatel zaplatit a vykonat do určitého data. Po uzavření takové smlouvy nesměl být pachatel zatím dále trestán. Byla to pro něj určitá naděje, odklad  –  a zároveň jistota pro pozůstalé, že pachatel smlouvu ve vlastním zájmu splní.

Hrušovanská pověst 

Na hrušovanských Brlozích stojí v poli veliký, zhruba do kříže otesaný kámen. Je na něm vyznačen rok 1595, ostatní je nečitelné. Zahynul prý tam v boji jakýsi cizí důstojník.

Dlouho tam stál ten pomník. Jednou se u něho při oračce zastavil sedlák, majitel toho pole, a povídal si:

„Jen mi tu zavazí, a doma nemám kloudného prahu.“ Na večer si sedlák odvezl kámen domů a nazítří už měl přede dveřmi nový kamenný práh. Měl radost ze svého nápadu.

V noci měl sedlák neklidný spánek a ráno byl celý nanic. Ani do práce se mu nechtělo. Další noci byly ještě horší. Ve snách viděl cizího důstojníka se sepjatýma rukama a jako by ho slyšel:

„Proč mi nedopřeješ v cizí zemi svatého pokoje? Vrať kámen na můj hrob!“

Tak prý se mu voják zjevoval noc co noc.

„Co je ti?“ptala se po několika dnech sedláka jeho žena.

„Jsi celý nesvůj a nemluvíš, co tě trápí?“

„Ten kámen z Brlohu mi souží svědomí“.

K večeru sedlák zapřáhl a vezl kámen na pole, kde býval.

„Snad už budu mít pokoj,“ vzdychl si. A měl.

Starý památník stojí na hrušovanském Brlohu dodnes.

/zapsal Čeněk Krejčí /

(*) Oprava po čtyřech desetiletích

Před více než čtyřiceti lety jsme se já a můj přítel (†) Lubomír Rotter pokoušeli rozluštit latinsko-německý nápis na kamenném pamětním kříži z roku 1595, který je nejstarší památkou naší obce. Výsledkem naší snahy byla domněnka, že jméno na kříži je HANS REWBAW R. VON TAEMITZ. Protože jsem v pozdějších letech na základě dalšího zkoumání nápisu, konzultací s mým známým filologem a pomoci internetu došel k přesvědčení, že naše domněnka je chybná a také proto, že byla zveřejněna v Hrušovanském zpravodaji, na internetových stránkách obce a byla převzata i do dalších zdrojů, považuji za svoji občanskou povinnost zveřejnit tuto opravu:

S jistotou mohu tvrdit, že nápis je skutečně tento:

HANS NEWBAWR VON TAEMITZ + AMAB. SN. MAT THEI ANNO DNI MDXCV

Nápis je psán starým pravopisem ovlivněným latinou. Slovo AMAB je pravděpodobně zkratkou německého AM ABEND (navečer), SN zkratkou z latinského SANCTI (svatý) a ANNO DNI zkratkou latinského ANNO DOMINI (léta Páně). Volný překlad nápisu tedy celý zní: Hans Neubauer z Těmice, + navečer na svatého Matěje léta Páně 1595.

K této opravě připojuji svoji vlastní domněnku: Jméno na pamětním kameni patřilo zřejmě nižšímu šlechtici z Těmice. Mohlo se jednat o obec Těmice u Kamenice nad Lipou, v etnickém ostrůvku u Jihlavy, který byl až do konce II. světové války osídlen Němci nebo o obec Těmice u Hodonína. Jmenovaný zemřel asi tragicky na místě, kde tehdy vedla cesta do Vídně, a na tomto místě byl umístěn pamětní, nikoliv smírčí kříž. Rytíř Jan Neubauer, jako příslušník rakouské šlechty, je uveden i v Ottově naučném slovníku. Přimlouvám se o důstojnější umístění kamene tak, aby byl přístupný širší veřejnosti.

Ing. Vladimír Uminský 

Nahoru